Diskusné Fórum

Havlíček má ostrý jazyk a vie nešváry spoločnosti veľmi dobre pomenovať, kvôli cenzúre ich často musel skryť pod alegoriu, napríklad hodiť noviny na zem a následne si na ne ľahne pes = naznačil, že noviny sú "pod psa"...
Tu neskrýva nič:

„Jaký to tam povyk na ulici? Hej, čelavěk!“ volá domácí pán na slouţícího. Člověk jest slovo,
kterým se vůbec v Rusích nazývá sluţebník, kdyţ ho nevědí neb nechtějí volat křticím
jménem, a tak odňavše svým slouţícím skoro všechna lidská práva, zanechali jim pouhý titul
člověka. - Přiběhne tedy ten titulární člověk v krásném fraku, dobře uhlazen, který, jak ho tu
vidíme, se vším stojí asi za 1200 rublů. „Slyším!“ - „Co se stalo?“ - „Splašili se koně Nikolaje
Nikolajeviče!“ - „Jak? Moje anglické koně?“ zvolá uleknut pan Nikolaj Nikolajevič. - „Nic se
však nestalo, kočí je nepustil z rukou.“ - „Nu, sláva Bohu!“ - „Ale kočí se velmi potloukl,
Vaše Prevoschoditělstvo!“ - „A darebák! Proč nedal pozor, ţádný ho netloukl, tloukl se sám!“
Tyto tři čáry jsem postavil proto, aby kaţdému čtenáři zůstalo trochu času pováţit si, čím by
byl v Rusích nejraději, pánem, kočím nebo koněm? Já, smím-li tě prositi, Perune, ó,
anglickým koněm!"

Naozaj zaujímavé čítanie, aj ja odporúčam.

„Odišiel som do Ruska ako Slovan a vrátil som sa ako Čech. Je to krajina biedy, zmaru a chlastu; a rozsiahlych literárnych diel o zmaru, biede a chlaste.“

Karel Havlíček Borovský