Pohľad katolíckej cirkvi na ľudskú reprodukciuinformácia autora Rastislav Škodav1.01 30.04.2024 07:47
Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu usporiadala 14. – 16. 9. 2006 v Pardubiciach kongres o sexuálnej výchove, ktorého prednášky boli uverejnené v Sborníku tohto kongresu. Sexuální výchova, antikoncepce, asistovaná reprodukce a pohled katolické církve Petr Kovář Pohled katolické církve a pohled medicínský se na velkou část bodů sexuality, kontracepce a fertility člověka rozchází. Cílem přednášky je zachytit základní aspekty, které rozdělují tyto dva pohledy, zhodnotit reálnost či nereálnost jejich uplatnění v běžném životě a poukázat na možná úskalí a rizika. Ačkoliv tento článek byl připravován ženským lékařem z pohledu medicínského, byly jednotlivé aspekty konzultovány se zasvěcenými lidmi z okruhů církevních a také z okruhů propagujících metody plánovaného rodičovství. KATOLICKÁ CÍRKEV A SEXUALITA Chceme-li pochopit neslučitelnost některých postojů, musíme se obeznámit alespoň se základními církevními postuláty:
Z hlediska církevního pohledu tedy nejsou morálně přijatelné:
Jinými slovy se dá říct, že manželé nesmí vědomě oddělovat pohlavní život a plození dětí. Pokud dojde k pohlavnímu styku, je jen vůlí boha, zda dojde ke vzniku nového života, či nikoliv. Na druhé straně je nepřijatelné, aby např. u neplodných manželů napomohla k jejich otěhotnění třetí osoba (např. v programu IVF lékař), protože je vůlí boha, že tito manželé nemohou mít přirozenou cestou děti. V obou případech NELZE ODDĚLOVAT SPOJIVÝ A PLODIVÝ ÚČEL POHLAVNÍHO ŽIVOTA. KATOLICKÁ CÍRKEV A ANTIKONCEPCE
Užívání antikoncepčních prostředků (včetně prezervativu a přerušované soulože) porušuje velkou část principů výše jmenovaných:
Zde je diametrální rozdíl mezi pohledem církevním a pohledem medicínským na chvíli, kdy se jedná o otěhotnění a těhotenství. Katolická církev definuje vznik života jako okamžik početí, tedy splynutí vajíčka a spermie. V tuto chvíli dochází k „oduševnění“. Dojde-li k zániku kdykoliv v následujícím období, pak duše postupuje do nebe. Je tedy z hlediska principu úplně jedno, zda dojde k odumření zygoty nebo ke smrti člověka v 104 letech – v obou případech opouští duše svoji hmotnou schránku.
Jinými slovy z pohledu medicínského zdaleka nelze vkládat rovnítko mezi situaci, kdy dojde k oplodnění vajíčka a záruku, že vznikne nový život v podobě pokračujícího těhotenství. Mechanismus účinku hormonální a nehormonální antikoncepce Pro pochopení výhrad církve proti jednotlivým formám antikoncepce je nutno osvětlit princip účinku a způsob zabránění otěhotnění: A/ Hormonální antikoncepce Hormonální formy antikoncepce blokují díky hormonálním změnám v těle ženy proces uvolnění vajíčka, oplodnění a uhnízdění na několika úrovních zároveň: blokáda ovulace pokles sekrece FSH, LH, P ˇ zrání dominantního folikulu narušení uhnízdění vajíčka ˇ proliferace endometria ˇ receptivita endometria narušení vzestupu spermií ^ viskozita cervikálního hlenu narušení pohyblivosti řasinek a svaloviny vejcovodů Místo působení jednotlivých forem hormonální antikoncepce:
*RU 486 (mifepriston) – abortivum v pravém slova smyslu. Zapříčiňuje odumření plodku v děloze ženy. Není antikoncepce. TYTO VÝŠE UVEDENÉ METODY JSOU Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO OZNAČOVÁNY ZA METODY ABORTIVNÍ, NAPROSTO NEPŘIJATELNÉ. B/ Nehormonální antikoncepce Nehormonální formy antikoncepce se snaží o zábranu otěhotnění tím, že zamezí setkání vajíčka a spermie buď v prostoru nebo čase. Chrání před otěhotněním vytvářením bariér proti spermiím (prostorového či časového oddělení), zamezuje jejich pohybu nebo vytváří nepřátelské prostředí vůči nim. B1/ Oddělení vajíčka a spermie od sebe PROSTOROVĚ:
TYTO VÝŠE UVEDENÉ METODY JSOU SICE Z POHLEDU KATOLICKÉ VÍRY OZNAČOVÁNY ZA METODY NEABORTIVNÍ, NICMÉNĚ NAPROSTO NEPŘIJATELNÉ.
TATO METODA JE OPĚT Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO NAPROSTO NEPŘIJATELNÁ. B2/ Oddělení vajíčka a spermie od sebe ČASOVĚ: Metody vycházejí z principu výpočtu či jiného stanovení přepokládané ovulace, tedy určení „plodných a neplodných“ dnů.
TYTO METODY JSOU JEDINÉ Z POHLEDU NÁBOŽENSKÉHO AKCEPTOVÁNY, JSOU POUŽÍVÁNY V RÁMCI METODIKY PŘIROZENÉHO PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ („Plánování plodnosti = využití přirozených dispozic. Je-li plodnost periodická, je to součást řádu.“ (1)). ZÁVĚR KAPITOLY: JE NEPŘIJATELNÉ Z POHLEDU KATOLICKÉ CÍRKVE POUŽÍVAT JAKOUKOLIV UMĚLOU METODU ANTIKONCEPCE VÝJMA METODY SLEDOVÁNÍ PLODNÝCH A NEPLODNÝCH DNŮ. ÚSKALÍ A POLEMIKA S NÁZOREM KATOLICKÉ CÍRKVE Z POHLEDU MEDICÍNSKÉHO: A/ Encyklika předpokládá, že lidé spolu chtějí pohlavně žít pouze tehdy, jsou–li manželé a chtějí zároveň plodit děti. Četné seriózní statistiky i osobní zkušenosti každého čtenáře však toto jistě vyvrátí. Sexualita má funkce prokreační (zachování rodu) a rekreační (potěšení, osvěžení). Poměr pohlavních styků uskutečněných za účelem zplození dítěte oproti rekreačním je 1:50 – 100, v některých fázích života je pohlavní život pouze cíleně rekreačním. (3) B/ Církev předpokládá ideální křesťanské zázemí působící na vývoj mladého člověka. Je však tento předpoklad v současnosti (pohlavní choroby a HIV, sexualita před svatbou, počty rozvodů, vliv okolí a medií) reálný??? Naopak odmítání kondomů v době pandemie HIV je dle mého názoru nesmírně nebezpečné. C/ Encyklika nevysloveně předpokládá, že to, zda je žena zrovna plodná nebo neplodná, je prostě známo. (1) Tedy že žena přesně pozná, kdy ovulace nastane. Z medicínského pohledu však víme, že u člověka existuje pouze tzv. „utajená ovulace“. Kromě mírného zvýšení bazální teploty v periovulačním období (event. upřesnění pomocí LH testů či ultrazvukové diagnostiky) není ovulace nijak navenek přesně vyjádřená a žena ji nemá možnost na svém těle přesně poznat. [caption id="attachment_2211" align="aligncenter" width="500" caption="Ukázka menstruačního kalendáře v rámci stanovení plodných a neplodných dnů symptotermální metodou (8)."][/caption] Podrobně rozpracovaná metodika PŘIROZENÉHO PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ (PPR) se snaží na základě velice dobře zpracovaných vědeckých poznatků vytvořit systém, kdy žena může zjistit ovulaci a stanovit plodné a neplodné dny díky metodě symtotermální (viz. výše). Nutno však kriticky zdůraznit úskalí metod PPR: Je naprosto nutný:
Jaké možnosti mají věřící manželé, pokud se budou chtít držet doporučení katolického náboženství? Dovolím si citovat z řad samotné katolické církve (zdroj K. Vácha – katolický kněz, Křesťanské listy 1/2006 (2)):
Samotným autorem (2) jsou tyto metody značně kritizovány:
Cituji dále: „Používání metod PPR považuji jako antikoncepční metodu za volbu morálně problematickou, v jistém smyslu za dokonce problematičtější než umělé metody. Na počátku užívání této metody je snaha vyhnout se početí. Je to bránění se daru života, za použití sofistikovaných metod, s využitím znalostí moderní medicíny, výzkumu hlenů, každodenního měření teploty, konstruování kalendářů a podobně, ovšem s deklarováním, že metoda NENÍ bránění se daru života. Úmysl oddělit love-making od baby-making tak jednoznačně existuje, když ne jinde, tak v myslích manželů! Můžeme trochu obrátit známé rčení: špatný účel nemůže být posvěcen dobrými prostředky.“
Byť tento rozbor vychází z pera katolického kněze, plně vystihuje podstatu problému. Musíme si uvědomit základní věc: zakážeme-li naprostou většinu antikoncepčních metod, máme vůbec ještě co nabídnout??? Do jaké role ženu postavíme??? Do pozice ženy, která bude rodit děti „jako na běžícím pásu“, naprosto bezradnou v možnosti ovlivnit svoji reprodukci, hrozící se z možných následků každého pohlavního styku a očekávající s napětím, zda se dostaví menstruace? Ženu hledající únik z této role různými způsoby? Samozřejmě zde nehovořím o ženách, které si tuto cestu zvolí dobrovolně a vidí ji v naprostém souladu se svým rozhodnutím a vírou. Ale na druhé straně se jako lékaři ještě nyní setkáváme s případy, kdy zoufalá žena (matka 5 a více dětí) chce tajně podstoupit sterilizaci a manželovi pak tvrdí, že byla na jiném typu operace. Rozsáhlou citaci z řad církevních jsem zařadil záměrně s přáním, aby si každý čtenář uvědomil, že snahou všech by mělo být namísto „dogmatického odmítání něčeho“ hledání společného cíle. Vždyť zavedení účinných forem antikoncepce jde ruku v ruce s dramatickým poklesem nechtěných těhotenství a následně interrupcí (před érou zavedení hormonální antikoncepce bylo v r. 1990 v ČR 107 tis. interrupcí, v současné době je to 28 tis. interrupcí, tedy cca 1). KATOLICKÁ CÍRKEV A METODY ASISTOVANÉ REPRODUKCE Pouze na okraj je nutno zdůraznit, že církev striktně odmítá zásah třetí osoby do plození dětí a veškeré metody asistované reprodukce jsou z náboženského pohledu nepřijatelné. Silně věřící manželé tedy nemají právo žádat pomoc po medicíně, i kdyby pravděpodobnost úspěchu mít vlastní děti byla jakákoliv. Podrobný rozbor problematiky (darování gamet, IVF fertilizace, mrazení embryí, náhradní matka atd.) přesahuje možnosti daného článku. VÍRA VERSUS VÝKON POVOLÁNÍ Existuje skupina lidí, kteří teprve během svého života dojdou ke ztotožnění se s katolickou vírou. Vnitřní rozpor mezi vírou a výkonem povolání (lékař, pedagog atd.) může být traumatizující a zásadní. Z řad katolické církve jsem byl ujištěn o následujícím doporučení: I VĚŘÍCÍ ČLOVĚK JE ZDE KVŮLI TOMU, ABY POMÁHAL JAK VĚŘÍCÍM, TAK NEVĚŘÍCÍM. VÍRA VERSUS PRÁVO NA INFORMACI Jiný problém nastává v situaci, kdy např. silně věřící rodiče zakazují svým dětem (povinným školní docházkou) účast např. na školou organizovaných akcích týkajících se sexuální osvěty a výchovy, výuku antikoncepce atd. I když neexistuje v žádném českém právním dokumentu právo na sexuální výchovu, existuje však právo na vzdělání a toto ústavní právo zcela vyčerpávajícím způsobem pokrývá i sexuální výchovu. Odpůrci sexuální výchovy operují nejčastěji tvrzením, že sexuální výchova náleží rodičům a nikoliv škole. Přitom v naprosté většině rodin stále nedochází k tomu, co by se dalo vážně považovat za sexuální výchovu. Zásadním vodítkem v dané problematice je nález Evropského soudu pro lidská práva ze 7. 12. 1976 – Kjeldsenovi aj. contra Dánsko. Tehdy se několik dánských rodičů obrátilo na orgány Evropské úmluvy o lidských právech se stížností, ve které tvrdili, že povinná sexuální výchova je zásahem do rodičovských práv. Po zamítnutí stížnosti byla věc postoupena Evropskému soudu pro lidská práva a ten stížnost rovněž zamítl s tím, že Evropská úmluva nedává rodičům právo zasahovat do školní výuky, pokud se provádí objektivně a nesnaží se žákům vnucovat v etických a náboženských otázkách. V odůvodnění svého nálezu soud uvedl, že informace o sexuálním životě získávají dnes děti z různých pochybných pramenů. Poskytnout tyto informace ve škole je správné a objektivní, včetně informací o antikoncepci, aby nedocházelo k nežádoucím otěhotněním. Protože je Evropská úmluva součástí i českého práva, je nález Evropského soudu pro lidská práva v této věci závazným výkladem i pro Českou republiku. (6) Závěr: Ačkoliv se katolická víra a lékařský pohled v mnoha aspektech rozcházejí, je nepochybné, že by u lidí nedogmaticky smýšlejících měl nad pohledem církevním a pohledem medicínským vždy zvítězit pohled morální. CAT Ostrava – vzdělávací agentura, GYNPRENATAL s.r.o. – NZZ, Havířov Literatura:
Prameň: www.planovanirodiny.cz Keď si došiel až sem, môžeš sa rozhodnúť čo ďalej...
xxx
|
some ad
supportpage has income only from voluntary donaters
please, support the creator
SK41 1100 0000 0026 1872 7972
|